Den 1 | Součást týmu

25. června 2017 v 22:45 | Hann |  Dny na ranči
Půlka prvního dne stráveného u koní utekla jako lusknutím prstu. Koně byli obstaraní, spokojeně odpočívali ve stínu boxů, a tak jsme přes poledne s D. odpočívaly. Najednou se tam však začali scházet další lidé. Do této vesnice o víkendu jezdí pouze 3 autobusy, ráno, v poledne a večer. Takže se tam nově příchozí objevili ve stejnou chvíli, jelikož přijeli zároveň.

Holky

Byly to tři dívky, které se mi zdály o pár let mladší, než jsem já. Budu je označovat zkratkami B., G., a K. Abych byla upřímná, z této části jsem měla největší strach. Od různých lidí, kamarádů a známých jsem často slýchávala, že v jezdeckých stájích nebývají vztahy mezi jezdkyněmi úplně ideální. A já měla o jeden důvod navíc, proč se bát. Byla jsem u koní nová. Nic jsem neuměla, nic moc jsem neznala. Bála jsem se, že mě mezi sebe nepřijmou.
Všechny tři holky ale byly opravdu milé a kupodivu mi se vším ochotně pomáhaly. Každá si vyčistila svého koně a jedna po druhé si ho šly odjezdit na jízdárnu. Šla jsem s nimi a sedla si vedle D., která je při jízdě opravovala a radila jim. Byly tak šikovné! Koně, kteří byli až doposud rozverní nebo naopak příliš znudění, je bez zaváhání poslouchali a nechali se jimi řídit. Ten pohled na drobné mladé dívky, které ovládají půltunová zvířata byl opravdu k neuvěření. A o to víc neuvěřitelná byla představa, že i já bych tohle měla brzy začít zvládat.
(AQH Dunit)

Klušu!

Poté, co holky dokončily trénink, vyčistily koně a odvedly je do stájí nebo na pastviny, mi D. řekla, ať dovedu jejího koně. Přezdívá se Playboy a je to největší Casanova ve stájích. Je to palomino a na slunci jeho srst září jako zlato. Svěřila mi ho do péče, takže jsem ho důkladně vyčistila a připravila k jízdě. Následně si ho D. přebrala a vydala se na jízdárnu, já jsem šla samozřejmě s ní. Rozhýbala si ho a opět mi předváděla věci, které se s koňmi v rámci tréninku dělají (ohýbání, spiny, slide stop, atd.) Potom sesedla a řekla mi, ať naskočím do sedla! Byla jsem překvapená, ale nadšeně jsem se hned vyhoupla na hřbet Playboye. To už se pomalu k jízdárně vracely holky, které měly pro dnešek práci hotovou a chtěly se podívat na trénink. Ani jsem nestihla být nervózní, ale dávala jsem si velký pozor, abych seděla rovně, měla nohy ve správné pozici a koukala se mezi uši koně. D. mě opět měla na lonži a po pár kolečkách v kroku mi řekla, jak koně naklusat.
Jakmile však Playboy přidal, cítila jsem se jako pytel, co mu samovolně poskakuje na zádech. Ač jsem se snažila rovný a pevný sed udržet sebevíc, jeho klus mě stále nadhazoval. Podle rad trenérky jsem zkoušla vysedat, ale veškerá síla v nohou byla najednou ta tam. Povedlo se mi to snad jen dvakrát, na víc už jsem neměla sílu. Byla jsem zklamaná a napadlo mě, že možná vůbec v ježdění nebudu dobrá, a že se to třeba nikdy pořádně nenaučím. Když jsem sesedla, pobraly jsme věci z jízdárny a vydaly se zpátky ke stájím. Holky si se mnou povídaly a v rámci konverzace se mě zeptaly, jak dlouho jezdím. Když jsem řekla, že dnes sedím na koni poprvé, udiveně se na mě podívaly a řekly, že mi to opravdu šlo. Moc jsem jim to nevěřila, protože jsem ze sebe neměla dobrý pocit, ale musím přiznat, že mi to dalo alespoň maličkou naději, že možná nebudu jezdec úplně na odpis.

Procházka

Po tréninku K. odjela a my ostatní jsme odpočívaly na terase, povídaly jsme si a plánovaly další dny. Vtom nám D. navrhla, ať vezmeme některé koně na procházku po loukách, které obklopují ranč. Nadšeně jsme souhlasily a každá z nás si šla pro určeného koně. Mně byla přidělena klisna Českého teplokrevníka - Sunny/Sáňa. Je to největší kůň ve stáji a na jedno oko je slepá, ale je také velmi klidná a poslušná. Procházely jsme se asi hodinu, chvíli jsme nechaly koně, ať se pasou a pak už jsme se vydaly zpátky. Byl večer, takže jsme se postupně pobalily a vydaly jsme se na autobus domů.
(ČT Sanny - Sáňa)

V autobuse mě začala zmáhat únava, byla jsem v pohybu celých 10 hodin, měla jsem za sebou dost fyzicky náročné práce a skoro nic jsem nejedla. Pořád jsem však na sobě cítila vůni přitulných koní, před očima jsem měla nádherné prostředí ranče a povídala jsem si se svými novými kamarádkami - jezdkyněmi. Byla jsem opravdu šťastná. Když jsem se doma vykoupala a spokojeně ulehla do postele, před usnutím mi stihla hlavou prolétnout jediná myšlenka - Tohle je můj splněný sen. Nikdy se ho nevzdám!

Článek byl zařazen k Tématu týdne Blog.cz - "Nikdy se toho nevzdám".
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 26. června 2017 v 7:18 | Reagovat

Tak to máš super zážitek, já se koní vždycky bála :)

2 LeaSar LeaSar | Web | 6. července 2017 v 12:28 | Reagovat

je super mít dobré zážitky od koní ;).
Já na ty svoje musela čekat pomalu až do chvíle pořízení Sárinky ;).
Snad jen jednu radu do života ti dám, když spadneš tak vždy vylez zpátky (pokud nemáš prasklou kyčel a nemůžeš se hnout, pak raději lež v klidu a vyčkej příjezdu záchranky :D :D)

3 newsfromnature newsfromnature | Web | 13. července 2017 v 0:06 | Reagovat

Jééé, to jsem zase narazila na super blog! Dříve jsem jezdila závodně, ale  musela jsem toho nechat. Teď jsem ráda když se ke koním  dostanu párkrát do týdne a vyjedu si do lesa nebo si zajezdím na jízdárně.  Jezdím bez udidla a bez podkov na těch nejrozmazlenějších konících co znám, ale vyhovuje mi to. Jsou to úžasná stvoření.

4 Hann Hann | E-mail | Web | 17. července 2017 v 21:26 | Reagovat

[1]: Děkuji za návštěvu a komentář. :)

[2]: Haha. :D Doufám ale, že se ti něco takového nestalo a byl to jenom vtip. Jinak máš pravdu, já s pády počítám, takže pevně věřím tomu, že až přijde, nedonutí mě přestat jezdit. :)

[3]: Děkuji! Odepsala jsem na blog. ♥

Děkuji moc za milé komentáře, holky. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama