Den 1 | Vítej doma

25. června 2017 v 1:22 | Hann |  Dny na ranči
Dne 18.6.2017 to tedy vše začalo.

Ranč

Ráno jsem ještě skočila nakoupit kilo jablek, abych koníkům něco dobrého dovezla a vydala jsem se do 8 kilometrů vzdálené vesnice. Hned po příjezdu mě okouzlilo krásné prostředí. Ranč se nachází kousíček od autobusové zastávky, a přitom je naprosto klidný a tichý, jelikož ho od silnice dělí hustá řada stromů. Je postaven na kopci. V nejnižší části se nachází budova, ve které je sedlovna, klubovna, koupelna, kuchyň, zkrátka zázemí pro jezdce. Kousek od této budovy najdeme prostornou stáj se čtyřmi boxy, každý z nich má svůj paddock. O kus výše jsou další tři boxy, kruhovka a výběh. Nad tím se rozprostírají zdánlivě nekonečné pastviny, na kterých někteří z koní pobývají celý rok. A na nejvyšším místě se nachází krásná jízdárna. To šlapání do kopce opravdu stojí za to, jelikož při tréninku máte opravdu jedinečný výhled do okolí.

Přišla mě přivítat D., vynikající trenérka, majitelka a šéfka ranče v jednom. Je to mladá, drobná a velmi milá slečna. Rovnou mě vzala na prohlídku ranče, prošla se mnou všechny jeho části, tak, jak jsem vám je popsala v prvním odstavci. Věděla, že jsem u koní nikdy nebyla a ochotně mi všechno vysvětlovala.
(Výhled na stáje a paddocky z posezení pod pergolou)

Všechno poprvé

A tak jsem měla premiéru v kydání boxu, vyvezla jsem své první kolečko hnoje a poprvé jsem zametla uličku ve stáji. Na práci jsem byla připravená, ještě před příjezdem jsem si opakovala, že koně nejsou jenom "fun and games", a že zkrátka tyhle činnosti budu muset přetrpět. Zvláštní ale je, že mě tahle práce ohromně bavila. D. mě dokonce pochválila, že na začátečníka jsem se o stáj zvládla skvěle postarat. Trošku hloupě jsem se cítila až ve chvíli, kdy mě poprosila, ať koním doplním seno a já se s vidlemi vrhla ke kopě se slámou. Holka z města poprvé u koní, no...

D. se na mě ale za chyby a neznalost ani v nejmenším nezlobila a hned mi dala do ruky ohlávku s vodítkem a poslala mě pro koně, kterému říkáme Dunit (American Quarter Horse), což je samozřejmě zkomolenina jeho oficiálního jména. Poprvé jsem si tedy dovedla koně na uvaziště a dostala instruktáž k čištění. Dávala jsem si pořádně záležet, hřbílkem a kartáčem jsem čistila srst, dalším kartáčem jsem pročesávala hřívu a ohon, čistila jsem i kopyta a mezi tím vším jsem samozřejmě Dunita hladila a užívala si jeho přítomnost. D. ho potom osedlala, jelikož westernové sedlo je velmi těžké a sama bych ho jen stěží vyhodila na koňský hbřbet, a vyrazily jsme na jízdárnu.

Prvně chvíli trénovala D., snažila se mi důkladně popisovat a vysvětlovat, co, proč a jak dělá. A já se ze všech sil snažila si to vše zapamatovat.
(Dunitova hlava v popředí, appaloosa Rusty v pozadí)

Do sedla

Potom přišla moje chvíle. Bála jsem se, že se sama do sedla nezvládnu vyšvihnout a více méně jsem počítala s tím, že mi D. bude muset pomoct. Ale světe div se, zvládla jsem se odrazit a přitáhnout, jako bych to už dělala roky. Měkce jsem dosedla do zdobeného westernového sedla a nohy jsem podle instrukcí umístila do třmenů. Trenérka měla samozřejmě Dunita na lonži, takže jsem se tolik nemusela starat o řízení. Soustředila jsem se na správný sed a pozici nohou. Dokonce jsem ani neměla v rukou otěže, D. mě chtěla naučit ovládat koně pouze pomocí pobídek nohama a sedem. Naučila jsem se tedy pobízet do kroku a měnit směr. Když už jsem si byla v sedle trošku jistější, rozhlédla jsem se po jízdárně a okolí. Jak jsem již zmiňovala, výhled je opravdu kouzelný, sluníčko svítilo a příjemně hřálo, všude byl klid. D. s sebou měla i repráček, ze kterého hrála moderní country hudba, což také silně dokreslovalo atmosféru. Myslela jsem, že se cítím jako v ráji. Teď už ale vím, že jsem měla pocit, že jsem byla doma.

> Pokračování: Den 1 | Součást týmu
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama