Dny 2-6 | Adaptace

17. července 2017 v 20:34 | Hann |  Dny na ranči
Následující dny na ranči utekly závratnou rychlostí a při životě v kombinaci práce - lidi - ranč - opakovat je velmi náročné sepsat články. Nehledě na to, že v tyto dny se neudálo nic tak speciálního, abych o tom sepsala plnohodnotný článek. A poslední bod, který mě donutil ke sloučení uběhlých dnů je to, že mám za sebou první noc na ranči a zrovna probíhá moje druhá (pár metrů ode mě spí koně) a já se nemůžu dočkat, až vám o nich napíši!

Rutina

Po uklidnění prvotního nadšení bylo potřeba, abych si začala na ranč pomalu (spíš rychle) zvykat. Vše se mi ukazovalo, vysvětlovalo, popisovalo. A můj mozek byl jako houba, postupně jsem vstřebávala informace. I ty, které jsem vstřebávat třeba nechtěla. Mám zdánlivě špatnou pamět, ale vždy, když jde do tuhého, vzpomenu si na to, co a jak mám udělat. Ranč není tak velký, je zde 9 koní. Každý z nich má ale specifické potřeby, zvyky a samozřejmě i povahu. Některé věci jsem si zapamatovala velmi rychle, například to, že největší Casanova ze všech koní, hřebec trenérky a majitelky D., musí dostávat krmení vždy první. Pokud tomu tak není, začnou se ozývat agresivní údery kopyt do dvířek boxu. Ale jinak je to poslušný a vycepovaný kůň. Jen má zkrátka ty specifické nároky... :D

Jezdím

Samozřejmě průběžně probíhal i můj trénink na jízdárně. Učila jsem se koně ovládat, krokovala jsem, klusala a opět jsem si zkusila pár cvalových přeskoků. Byť jsem počítala s tím, že jízda na koni je náročná činnost, netušila jsem, že je až tak obtížná. Ovládání koně se skládá z tolika menších úkonů, že mi z toho šla hlava kolem, byť jsem zhruba věděla, co a jak funguje. Teorii znám celkem obstojně, ale převést to do praxe na jízdárně je přece jen o něco menší legrace.
Trenérka mě zasvětila i do tajů práce ze země, je opravdu neuvěřitelné, jak skvěle má koně vytrénované. Stačí sebemenší pobídka, pohled na nohu a ten kůň dělá přesně to, co po něm chci.

Vedu já

Občas se dokonce přistihnu, že vlastně ani nevím, co chci, to považuji za jeden ze svých velkých nedostatků. Jako jezdec, vůdce koně, bych měla vždy přesně vědět, co od něho požaduji. Tím, jak jsem zatím nejistá a nezkušená však sem tam přijde situace, kdy například jedu a špatně koně navedu. Už jsme skoro u kuželové branky, ale já se v té rychlosti neumím rozhodnout, zda mám koně nutit to na poslední chvíli vytočit, nebo to vzdát a objet ji. Jistě, správně bych ho měla donutit za každou cenu brankou projet. Ale riskovat jeho zdraví, protože na kužel šlápne, nebo se mu nějak připlete pod nohy? Tohle se mi honí hlavou a jak má potom ten chudáček se sedlem na zádech pode mnou vědět, co má dělat, když to nevím ani já? Moje znamení je rak, takže nerozhodnost mám tak trochu v povaze. To mě ale samozřejmě neomlouvá, žádné úlevy si dělat nehodlám. I proto jsem to chtěla zmínit tady v článku, abych nezapomínala, co musím a chci zlepšit.

(Hucul, valach Monet)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama