Dny -5464 až 0 | Sen

24. června 2017 v 21:26 | Hann
Abych udržela formu nadpisů, kterou plánuji na blogu používat, rozhodla jsem se spočítat, kolik dní mi zabralo splnění mého snu. Jak dlouhou dobu jsem se každý den budila, fungovala, žila, zatímco mi hlavou prolétla myšlenka na nesplněné přání.

Zhruba od svých 4 let, kdy jsem se začala ve světě trošku rozkoukávat, jsem si zamilovala koně. Jistě, která holčička ne? Každá druhá hračka pro dívky je s motivem koně.
(Tady jsem pravděpodobně seděla na koni úplně poprvé. Nevypadám moc nadšeně, dodnes si pamatuji, jak mě štvalo, že mě posadili na nejmenšího koně, který navíc vůbec neposlouchal. :D
Mimochodem, k těmto a podobným atrakcím, které bohužel vídám i dnes, se ještě v nějakém článku určitě vyjádřím.)

Od 6 let jsem četla knížky, byla členkou různých zásilkových klubů, kde mi každý měsíc chodil balíček s knihami a věcmi týkajícími se právě tohoto tématu a tajně jsem doufala, že někde uvidím jezdce na vyjížďce.
Zhruba v 9 letech jsem objevila virtuální jezdecké stáje, které v té době zažívaly obrovský boom. Vlastně jsem vůbec nerozuměla tomu starání, které jsem u svých virtuálních koní denně popisovala, přes to jsem si ale užívala sebemenší možnost dostat se blíže ke koňákům. Kolem 12 let jsem začala rodiče pobízet k tomu, aby mě zapsali do místního jezdeckého klubu. Vytasili na mě milion argumentů: Nebude tě to bavit, nezvládneš se o ně postarat, kydání hnoje je hnusné, nebude se ti tam chtít chodit, nikdy jsme zvířata neměli, ježdění je těžké, stojí to spoustu peněz, brzo se na to vykašleš a všechna nakoupená výstroj bude ležet doma,... Dnes jim to nemám za zlé, ale vím, že své dítě bych v jeho přání podpořila a nechala je, ať si to vyzkouší.
(Na této fotce jsem měla podruhé možnost sednout si na koně. Na třetí možnost jsem musela čekat do 18 let.)

Ladně teď přeskočíme o pár let dopředu, právě do věku 18 let. Mám úspěšně po maturitě a přijímačkách na vysokou školu. Konečně mám nějaký volný čas.
V den nula, konkrétně 16.6.2017 jsem se rozhodla, že se konečně pokusím splnit si svůj životní sen. Našla jsem si na Facebooku skupinu koňáků z mého okresu a napsala jsem inzerát:

"Krásné odpoledne,
hledám osvědčenou stáj v okolí ..., která by za příspěvek a výpomoc nabízela jezdecké lekce i úplnému začátečníkovi. Samozřejmě bych uvítala i soukromníka, se kterým bychom se podělili o náklady na koníka. Potřebovala bych ale pomoci se základy jízdy.
Děkuji všem za tipy :)"

Kupodivu mi velmi brzy začaly chodit nabídky od různých stájí, klubů i soukromníků. Na jedno místo jsem i volala a předběžně si domluvila návštěvu. A potom mi napsala jedna slečna, budu ji označovat D. Nevím proč, ale najednou jsem měla pocit, že je to ta správná volba. Něco uvnitř mi zkrátka říkalo, že právě ona mi nabízí přesně to, co hledám. A tak jsme se domluvily hned na následující den.
Den jedna.
Den, kdy začala moje cesta.
Den, který mi splnil sen...

> Pokračování: Den 1 | Vítej doma
 
 

Reklama